Odkaz na kompletní fotogalerii na Facebooku
Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé,
dovoluji si vás informovat o vernisáži výstavy výtvarných děl Jiřího Wintera a samozřejmě vás na tuto vernisáž též zvu, pokud budete mít cestu do Severních Čech, či náladu a čas jet na výlet. Dvanáctého července by se Jiří dožil 91 let. Oslavíme jeho narozeniny den předem, jak se u správné oslavy sluší a patří. Pozvánku máte v příloze tohoto mailu a na stránkách neprakta.com.
Na vernisáži vás čeká hudební překvapení, budeme si povídat o Jiřího životě a díle a podíváme se na krátký film Poselstvo krále Jiříka. Výstavu zahájí Roman Honzík, který je nejen autorem myšlenky výstavy, ale svojí prací se snaží navrátit život do zničených Severních Čech. Tentokrát totiž vystavujeme v místě s mimořádně dramatickým osudem. Zde je několik vět o historii (téměř) zaniklé severočeské vesnice Vysočany:
Území Vysočan bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1209 (pro srovnání připomínám, že například starobylé královské město Plzeň bylo založeno o téměř devadesát let později a obranné hradby kolem Starého Města Pražského byly vystavěny teprve roku 1230, v době, kdy Vysočany byly již vzkvétající obcí). V sedmnáctém století je ve Vysočanech již zmiňován učitel a škola. Roku 1728 pozval osecký klášter, pod jehož správu vesnice patřila, vynikajícího stavitele Octaviana Broggia, který ve Vysočanech pracoval deset let. Postavil zde barokní kostel Svatého Václava, barokní faru a přestavěl kostel Svatého Martina. Půda v okolí Vysočan byla velmi úrodná a zvláště byly ceněny zdejší třešně a meruňky.
Na konci 19. století jsou Vysočany vzkvétající obcí se školou, veřejným osvětlením, dvěma pekařstvími, dvěma hostinci, dvěma obchody s ovocem, dvěma obchody s potravinami, kovárnou, krejčím, třemi zedníky, dvěma ševci, dvěma tesaři, dvěma stolaři a obchodem se stavebním nářadím. Po druhé světové válce je z vesnice vysídleno německé obyvatelstvo. Nastává rychlý úpadek. V roce 1964 je zbořen kostel svatého Martina. To nejhorší však teprve přijde.... V 70. letech je zbylé obyvatelstvo násilím vystěhováno, domy zbourány a v místě vesnice je vybudováno složiště popílku z tušimické elektrárny. Nad složištěm zůstal stát jen kostel Svatého Václava a fara. 1.1.1980 vesnice zanikla, nežije zde již ani jeden člověk. Proč ale nebyl barokní kostel s farou zbourán se zbytkem vesnice? Protože byl kulturní památkou? Protože patřil pod správu církve a nikoliv národních výborů? V temném období totality se na takováto fakta příliš nehledělo. Krásný, památkově chráněný kostel Všech Svatých v Radovesicích skončil pod dvaceti metry výsypky. Vysočanský kostel měl při vší své smůle veliké štěstí. Nejspíše bylo totiž plánováno i s ním něco velmi podobného. Svědčí o tom ta skutečnost, že od komunikace na Prahu byl kostel postupně zakryt mohutnou haldou skrývky, takže ze silnice byla vidět jen špička věže s křížkem. Očividně bylo záměrem nechat kostel, skrytý lidským pohledům, zcela rozpadnout a Vysočany tak vymazat nejen z mapy, ale i z lidské paměti. Naštěstí přišla revoluce a s ní možnost záchrany. Dnes je kostel znovu vysvěcený a společně s farou citlivě zrekonstruovaný. Místo navážky a popílku jsou dnes kolem vysočanského kostela znovu pole a louky. Jen ta vesnice Vysočany s lidmi, jejichž předkové zde žili mnohá staletí, už neexistuje. Přijeďte se podívat!
Těšíme se na shledání!
Daniela a Martin Pavlatovi - Správci díla Jiřího Wintera - Neprakty