Milí příznivci díla Jiřího Wintera, i ti z vás, kteří jste jej znali osobně, potěšte se úryvkem z knihy, kterou sepsala jeho druhá manželka Gertruda (kterou Jiří nazýval Míla, neboť jméno Gertruda nesnášel, a která si přezdívku Míla ponechala už napořád) společně s jejím pátým manželem :) - slavným anglickým fotbalistou - Sir Stanley Matthews. Pokud jste osobně zažili šedesátá léta, můžete srovnávat, nakolik se její popis této doby relativní svobody v pochmurném období totality shoduje se skutečností.
Zeptejte se kohokoliv a každý vám řekne, že Praha je snové, pohodové místo s malými uličkami, náměstíčky, nejkrásnější světovou barokní architekturou, divadly, operami a galeriemi. Labužníci si můžou užívat chutí v nejlepších světových restauracích a nebo spřádat hovory v zahrádkách kaváren. Je to kosmopolitní město na křižovatce Evropy. Západoevropané jsou zvyklí Praze říkat malá Paříž, a ačkoliv miluji Paříž, Praha je hezčí. Možná proto, že Praha byla po velkou část mého života pro mě domovem. V roce 1967 byl život dobrý. Československo bylo nejtolerantnější zemí z komunistického bloku, rok od roku více. Dubček byl předsedou vlády a vládl jemnou rukou. Duch optimismu kráčel zemí z jednoho konce na druhý. Pro obyčejné lidi se život stále zlepšoval a pro mě byl úžasný. Předpokládám, že jsem byla součástí toho, čemu se říká elita národa. Každá společnost má svojí elitu a to se něměnilo ani v socialistických státech. Taková elita je složena z malířů, režisérů, spisovatelů a dalších umělců. Takovíto lidé měli v těchto dnech úžasnou volnost. Například v roce 1967 jen 200 lidí z celého československa mohlo pracovat ve svobodném povolání, ostaní byli zaměstnanci státu. Můj muž byl jedním z těch dvou set. Jiří Winter byl jedním z nejprominentnějších výtvarníků v československu. Jeho práce byly vystavovány na mnoha místech po světě, jeho karikatury byly v českých novinách, jeho knihy byly publikovány ve Franfurtu a přeloženy do několika jazyků. Jeho animované filmy přitahovaly mnoho lidí do kin. Jiří byl chytrý, talentovaný a úspěšný. Byla jsem jeho manželkou od roku 1961. Zřejmě byl hodně bohatý, ne tak jako Paul Getty, ale dostatečně. V těch dnech vydělával dvakrát více, než ředitel velké továrny, 6x více, než právník a nebo 50x více, než úředník. Bydleli jsme v elegantním domě v Praze, často jsme chodili na párty, na večeře do Alcronu a nebo na obědy do Bruselského pavilonu nad Vltavou. Hodně jsme cestovali na výstavy, abychom prezentovali kulturu našeho státu. Byli jsme všude v Evropě – v Paříži, v Cannes, ve Švýcarsku – v centrech slávy a bohatství. Na Sicíli mi angličan nabídl cestu na Maltu na jeho jachtě. Neměla jsem představu o Maltě, toužila jsem jet, ale měla jsem pochybnosti o mých dokumentech. Odradila mě ale varování mých kamarádů, že mohu být prodána do otroctví. V důsledku těchto pochybností jsem pozvání odmítla. Malta v té době pro mě nic neznamenala, ale za pár let to už byl domov. Jiří byl kultivovaný muž s přáteli po celém světě. Jeho zálibou byla sbírka orientálního umění, v roce 1967 měl největší kolekci ve střední Evropě. Byl velkou autoritou v tomto směru, hodně jej navštěvovali profesoři a vědci a zvali jej na prohlídky svých sbírek. Když Julius Katchen, který byl koncertním pianistou byl v Praze, byl u nás na návštěvě a my u něj na oplátku v Paříži. Přátelili jsme se se Steinbeckem a Issakem Sternem. Náš domov byl otevřený pro všechny, na Vánoce přicházelo i více než 200 lidí. Život s Jiřím nikdy nebyl nudný a tichý. Pracovala jsem také, ne že by to Jiří chtěl, naopak mi řekl, proč vlastně chodím do práce, když on vydělá za odpoledne více, než já za měsíc. Ale já jsem pracovala dříve a byla jsem ve svém zaměstnání šťastná. Bylo také dobré pro Jiřího, aby si uvědomil, že vydělává více než já, protože hodně lidí si myslelo, že vydělávám více já. Jednou jsem kvůli drobné nehodě byla u soudu a soudkyně byla šokována z toho, že vydělávám dvakrát více, než ona. Pracovala jsem na americké ambasádě, kde jsem byla kulturní asistentkou. Mimo jiné jsem organizovala návštěvy VIP. Bylo to hektické a pracovně náročné, ale veliká legrace. Skoro každý týden jsem organizovala 2 až 3 kokteil – párty, někdy i více. A ti lidé, které jsem poznala ! Randolph Hearts, Adlai Stevenson ( to byl fešák !), Elmer Rice,Francis Ledenen ( herec),Eric Lensdorf ( dirigent), Ginsberg ( básník). Ginsberg chodil na párty ve starém tričku a v teniskách a byla s ním legrace v divném směru. Také jsme potkali Kim Novak na festivalu v Karlových Varech a žádali jsme „Satchmo“ Armstronga, aby zahrál v malém divadle. A Kirk Douglas s ženou se dlouho zdrželi. Ukazovali jsem jim divadlo, někdy i dvě představení za večer. Kiirk chtěl všude jít a se všemi se setkat, pokud se to týkalo herectví a divadla. Jednoho večera jsem jej vzala na párty, kde jsem jej seznámila s Milošem Formanem a oni dva se spřátelili. Potom, když Miloš odešel do Ameriky se znovu setkali a povídali si o knize, ke které měl Kirk filmová práva. Bylo rozhodnuto, že Miloš bude ten film režírovat a ten film se jmenoval Přelet nad kukaččím hnízdem. Už jsem zapoměla, kolik Oskarů ten fim vyhrál. Ale vraťme se do Prahy roku 1967 – život tady byl vzrušující a zajímavý. Jiří byl velká ryba a hádám, že já jsem byla střední ryba v našem malém rybníku. Stkali jsme se s přáteli v parku Julia Fučíka, abychom šli na lední hokej,nebo jsme šli do Lucerny. Vždy to byla stejná skupina kamarádů a vždy jsme seděli na nejlepších místech. Také jsme si mohli být jisti, že pro nás vždy bude místo v Čínské restauraci – což byla známá a drahá čínská restaurace. Jiří a já jsme byli vždy na premieře baletu na počátku operní sezony. Občas jsem šli dohromady, ale často sami Vždy nám nevyšlo jít spolu. Často jsem se 3 dny vůbec nepotkali. Náš domácí život byl normální a relaxační. Večer, pokud jsme byli doma, jsme večeřeli dohromady a potom jsme seděli v jeho pracovně, když si Jiří skicoval své nápady na karikatury. Vyprávěl mi, jaký měl den a i já jsem mu vyprávěla. Byl skvělý vypravěč, vtipný a zábavný. Čas s ním rychle utíkal až do doby, než byl čas spát. Čas spát pro mě, Jiří pracoval v noci do 4 či 5 hodin do rána. Potom ráno dlouho spal. Tak to bylo stále. Když vstával, já jsem byla v zaměstnání.Jiří byl vše, co píšu a dokonce i více. Byl to nejtrpělivější a nejlaskavější člověk, jakého jsem kdy poznala.